Některé kaktusy jsou fakt veliké. Jeden celkem běžný model stojí vlevo ode mě - jsou to takové pichlavé šlahouny, většinou mívají tak dva metry, někdy i čtyři. Ten model vpravo je vzácnější, jmenuje se indiánská lžíce a je to asi metrová koule z tuhých listů ve tvaru žlábku, z které někdy ční obří šlahoun. Tenhle zhruba šestimetrový je mimořádně ztepilý, většinou jsou o něco menší.
Po indánech toho moc nezbylo, ale po běloších trochu jo. Jednou z nejzachovalejších památek na indiánské války jsou zříceniny pevnosti Fort Bowie, která byla postavena v 50. letech 19. století v Čirikavských horách u jediného pramene na severním konci hřbetu. Jednak aby chránila místní úsek kalifornské cesty, a taky aby znemožnila indiánům pramen používat.
Asi nejpůsobivější částí pevnosti je zbytek vojenského hřbitova. Pochovaný tam je mimo jiné dvouletý syn náčelníka Geronima. Na posledním obrázku je zmíněný pramen, skrytý v malé rokli v jinak úplně suché krajině.
Lukášek v krosničce pusu nezavře. Jeden zvlášť povedený výstup se mi povedlo zachytit. Zde je částečný transkript: "... mlýnský za čtyři rýnský. BÁC kolo. kuk klacek, lukáška klacek. kolo kolo mlýnský za čtyři rýnský kolo kolo BÁC. koukej kolo kolo mlýnský. kaktus jau píchaj. píchá kaktus malej kaktus. mámo mámo. drápeš drápeš drápeš ..."
Druhou zastávkou byl národní park Chiricahua. Něco jako kombinace Krkonoš a Prachovských skal: hory obsypané nikoliv kaktusy, ale skalními věžemi nejrůznějších tvarů a velikostí. Bohužel, silnice na hřbet byla zavřená, tak jsme museli vzít za vděk skálami v údolí.
Oblast je postižená četnými požáry, ale na zážitku to spíše přidává. Je zajímavé, jak kaktusy menší požár přežijí téměž bez úhony.
Poslední dnešní zajímavostí jsou ptáci v poušti.
Poprvé jsme nocovali v Arizoně, ve městě Douglas, které je také rozdělené vejpůl hranicí s Mexikem.
Žádné komentáře:
Okomentovat