22.12. Tularosa Basin

Vaughn leží uprostřed pusté náhorní plošiny, která se táhne od Rio Grande až po texaskou hranici. Není tam vůbec nic, ani kopce ani lesy. Zřejmě jediným důvodem existence města v takové pustině byla velká železniční křižovatka.

Ráno už tolik nefoukalo, a tak byly silnice sjízdné dobře. Pokračovali jsme přes pusté pláně na jih. Po necelých 100 mílích se krajina láme do obrovské propadliny, pojmenované podle města Tularosa. Okolo propadliny se tyčí vysoké hory a na dně je spousta přírodních zajímavostí. Jednou z nich je několik desítek kilometrů dlouhý proud černé lávy, který se tam rozlila před pár tisíci lety.

Vedle lávových proudů stojí město Carrizozo. Kdysi konečná stanice železnice, dneska už ani to ne. Na obrázku je Main Street. Podobný obrázek lze pořídit na Main Street v mnoha dalších městech Západu, kde veškerá sláva skončila buď se zavřením posledního dolu, nebo s odjezdem posledního vlaku.

Z lávových proudů jsme pokračovali do hor, které se tyčí nad propadlinou. V horách je rezervace Apačů kmene Mescalero. Ti dřív žili v údolí Rio Pecos, která teče z druhé strany hor, ale tam byla půda příliš úrodná, a tak je běloši vyhnali sem. V horách nás chytla další sněhová bouře, a tak mám od Mescalerů jedinou fotku, která nicméně rezervaci charakterizuje asi nejlíp.

Nocovali jsme ve městě Alamogordo, které je slavné svým vesmírným a vojenským výzkumem. Zde sídlí základna neviditelných strategických bombardérů, které permanetně drží ve vzduchu americké jaderné zbraně. A zde sídlila jednotka, která v Tularoské propadlině uspořádala v roce 1945 první atomový výbuch na světě. Místo výbuchu je hluboko ve vojenském území, a tak se k němu smí jenom dvakrát do roka na nějaký svátek.