Prý mám taky něco napsat o tom, co nás tady živí. Minulý týden skončily poslední povinnosti spojené s výukou, takže mám konečně čas se trochu věnovat matematice. Výuka pokračuje 2. ledna.
Neučí se tady po semestrech, ale máme tři quatry. Quater znamená čtvrtina, takže proč tři? Letní prázdniny se nejmenují prázdniny, ale letní quater. Naštěstí většina studentů si žádné předměty nezapisuje, i když rektorát by to rád změnil, protože se jim nelíbí, že tu učebny stojí čtvrt roku ladem. Mezi podzimním a zimním quaterem je pauza měsíc, mezi zimním a jarním quaterem týden.
Quater trvá jenom deset týdnů, zatímco pražský semestr čtrnáct. Výhoda je, že objem materiálu není tak velký, takže se studentům lépe pamatuje. A když se ukáže, že předmět za moc nestojí, netrvá tak dlouho než skončí. Nevýhoda je, že u náročnější látky je deset týdnů málo na to, aby nad ní studenti získali nadhled. A to je přesně případ matematiky. Systém by byl asi dobrý, možná lepší než náš, kdyby byly rozumně organizované zkoušky. Ale nejsou: v pátek skončí výuka a v pondělí a úterý píšou studenti typicky čtyři dvouhodinové zkoušky, ze všech předmětů, které mají zapsané. Takže vůbec nemají čas se na ty zkoušky připravit a výsledky podle toho vypadají.
Studenti byli fajn, myslím že se nijak zvlášť neliší od českých, ani pracovitostí, ani (ne)zájmem o matematiku. Není snadné porovnávat, protože v Praze učím studenty matematiky a informatiky, zatímco tady jsem měl v jedné třídě všechny možné obory, od psychologie přes biologii až po inženýry, takže úroveň i zájem studentů je nižší z principu. Matematika na amerických středních školách je dost tristní, polovina mých studentů by stěží udělala českou maturitu, a to si tahle univerzita vybírá někde v horních 10-20% studentů podle výsledků americké maturity. Nicméně jsou tu velké rozdíly, měl jsem pár výborných studentů, kteří by asi neměli problém ani s matfyzem (většinou teda Číňany).
Z výuky jsem moc šťastný nebyl. Vyučování v malých skupinách, pětkrát týdně po padesáti minutách, je dobrá věc - určitě lepší než obrovské přednášky v Praze a často nepříliš kompetentní cvičení k tomu. Horší to bylo s obsahem těch dvou předmětů, které jsem učil. Podle mě ty kurzy byly navrženy špatně, předpokládaly vstupní znalosti, které studenti ze střední školy nemají, postupovaly dost rychle a vůbec nebyly šity na míru lidem, kteří vlastně matematiku ke svému oboru potřebují jen okrajově, pokud vůbec. Vhledem k návaznostem jsem s tím nemohl nic dělat. Že se tak učí v Čechách mě nepřekvapuje, tady mě to trochu překvapilo. Výsledek je, že většina studentů se toho moc nenaučí, a protože tady nelze všechny vyhodit, nějak se jim rozdají slušné známky za nic. Příští quater už nebudu mít úvodní kurz, tak to snad bude lepší.
Univerzitní kampus je celkem pěkný. První barák tu postavili před víc než 100 lety, tenkrát to bylo na poli daleko za městem. Většina kampusu byla postavená v posledních patnácti letech, kdy univerzita zažívá nebývalý rozmach. Následuje pár mojich obrázků, ale mnohem hezčí jsou na webu univerzity.
Ty budovy jsou trochu každý pes jiná ves, což údajně souvisí s tím, že stavbu většiny z nich sponzoroval nějaký konkrétní člověk, po kterém se pak ta budova jmenuje, a z toho titulu do toho architektovi mluvil. Takže třeba ta zlatá věž, to patří k tělocvičně, na kterou padesáti miliony dolarů přispěl rektor Ritchie (tělocvična je trochu nactiutrhačné, je to obrovský komplex, kde jsou dva hokejové stadiony, víceúčelová hala, bazén, posilovna a ještě možná něco). Ta katedrála o něco výše, to je tuším druhý nejstarší barák v kampusu a bydlí tam rektorát. Ta mešita o něco níže, to není mešita, ale Knoebelova hotelová škola. A ten ošklivý šedý kvádr, co je i v záhlaví tohoto příspěvku, tak tam dřív bydleli chemici, a když ho vybydleli, tak tam nastěhovali matematiky. Takže sice nemáme pořádné topení ani chlazení, ale máme perfektní odvětrávání, asi pro případ výbuchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat