porod po americku

Kontrakce mi začaly v pondělí ráno, v pondělí večer se zpravidelnily po deseti minutách. Zatím celkem slabé. Nicméně jsem si přečetla v návodu, který mi dali u doktorky, že se má jet do porodnice, když jsou kontrakce 7-10 minut. Nebyla jsem si jistá, tak jsem volala na call centrum pojišťovny, tam mi řekli, že mám jet. Na příjmu byla moc příjemná porodní asistentka, vyšetřila mě, a řekla, že je brzo (jsem otevřená na 1cm), a že jsme měli přijet až při kontrakcích po 3-5minutách, které jsou hodně bolestivé. Jenže  se jim nezdál monitor ("this baby is so wild..."), malá se totiž hrozně moc hýbala, pořád kopala a převalovala se. Tak prý že budou ještě monitorovat. A pak ještě monitorovat. A ještě. Přijeli jsme v deset a ve dvě jsme tam ještě byli. Pak se rozhodli, že mě tam nechají přes noc. Převezli mě na pokoj, David jel domů k dětem. Ve tři přišel doktor, že monitor už je OK, a že můžu jít domů...Tak jsem mu říkala, že mi řekli, že zůstávám přes noc, manžel už jel domů a je doma sám, takže pro mě nemůže přijdet. Hrozně se omlouvali, že si nějak se sestřičkou špatně rozuměli a že mi dají kupón na taxík... jela jsem teda domů zadarmo taxíkem.

Kontrakce po deseti minutách jsem měla pořád, a čím dál silnější. Další den s dětma byl docela legrace, když jsem funěla v předklonu, tak hekaly se mnou, asi jim to připadalo jako zábavná hra. Moje nálada byla pod bodem mrazu, protože jsem si říkala, že tohle může trvat taky několik dní a to mě asi klepne. V noci jsem naštěstí celkem spala (kontrakce mě budily jen každých 20 minut, asi jsem byla hodně unavená z minulé noci), jenže kolem půlnoci intenzita povylezla ještě o něco nahoru (David u mýho hekání už ani nemohl spát). Byly tak po osmi minutách, takže pořád celkem daleko, ale už mi to připadalo tak nesnesitelné, že jsem si říkala, že když mě zas pošlou domů, tak z nich vymámím aspoň nějaké prášky proti bolesti a okolo druhé hodiny jsme zavolali taxíka.

Chlapík v taxíku byl nejspíš v takové situaci poprvé a byl z toho dost vyplašený, když jsem měla kontrakci, tak se ptal, jestli chci zastavit na zvracení :) Říkal že pojede tak rychle jak to půjde, musela jsem ho uklidňovat, že to zas tak nespěchá, a že mu v autě fakt neporodím. Prosila jsem sestřičku na příjmu, ať mi hlavně neříká, že jsem otevřená na 1cm, to bych asi vážně upadla do deprese... naštěstí to bylo 6cm, tak jsem mohla zůstat. Převezli mě na porodní pokoj, který vypadá jak luxusní hotelový pokoj s báječnou koupelnou včetně vířivky, akorát ve skříňkách jsou různé přístroje a tak. Hodně mě uklidnilo, že si mě tam nechali a kontrakce se staly o dost snesitelnější. Moje porodní asistentka byla moc milá, moc lidí nerodilo, říkala že jsem její jediný pacient tu noc. Ptala se jestli chci epidurál, tak jsem říkala, že dám na její doporučení... poradila že určitě ano, že i s ohledem na to, že je riziko akutní sekce, tak že se ta kanyla v páteři bude hodit. Tak mi to anestezioložka píchla a zbytek porodu už byla jen příjemná záležitost :)

Myslím si, že epidurál asi zpomalil otvírání, takže na 9cm jsem byla někdy v 8 ráno, a na zbylý centimetr se čekalo ještě dvě hodiny (mezitím mi píchli vodu). Dorazil David, kterému se podařilo zařídit hlídání. V 11:30 doktorky (byla to dvojice doktorek, pořád chodily spolu, nevím proč dvě najednou) rozhodly, že se může tlačit a odešly. Asistentka nainstruovala Davida, že mi má držet jednu nohu, sama držela druhou a v kontrakcích se tlačilo. Asistentka byla fakt fantastická, pořád mi opakovala, jak to dělám hrozně dobře, a že je to báječné, a že přesně takhle, že už vidí vlásky a že za chvíli to bude hotové. Když už byla skoro vylezlá hlavička, tak zavolala doktorky a dětské sestry, najednou bylo v pokoji plno lidí. Pak už jen dvě kontrakce a miminko bylo venku (12:27). Dětské sestry jí otřely a daly mi jí na břicho, hned se začla sápat na prso a přisála se. Doktorky mezitím pomohly ven placentě a začaly mě šít.

Až po půlhodině se sestry zeptaly, jestli si můžou vzít Hanku na vážení, mytí a ostatní procedury. Jenže vzít... to nebylo že by jí někam odnesly, normálně přivezly váhu a všechno co potřebovaly na ten můj pokoj, a všechno to tam dělaly před našima očima, fakt paráda. Potom Hanku zabalily, daly do postýlky k nám na pokoj a odešly. Asistentka nám objednala královskou hostinu, měla jsem šílený hlad, jenže jak jsem už skoro 24h nic nejedla, tak jsem měla problém něco do toho staženého žaludku nacpat.

Odpoledne mě pak převezli na šestinedělí, David jel domů za dětma. Zase hrozně hodné sestřičky (tady snad jiný fakt neexistujou :) Je to fakt hrozný rozdíl oproti Čechám, vždycky se zeptají, jestli si dítě smějí odvézt (potřebovali ho jen asi dvakrát, nějaký sluchový test a nějaký odběr), pořád se smějí, zajímají se kolik mám doma ještě dětí a odkud jsem... Taky se tu nekonají žádný velkovizity s hodinu dopředu vysvlečenýma dětma jak u nás. Ráno přišel doktor a popovídal si se mnou, jak se mi daří, pak přišla dětská doktorka, zeptala se jestli může vyšetřit miminko, sama si ho svlíkla, udělala co potřebovala a zase oblíkla... Jo a taky to tady mají asi hodně dobře zvukově zaizolované, za celou dobu jsem slyšela jen asi dvakrát, že někde pláče miminko, a to jenom jakoby z veliké dálky.

Druhý den ráno po porodu se mě sestřičky ptaly, jestli půjdu domů dnes nebo zítra. Tak jsem říkala, že mi nikdo nic neříkal, a kdo to jako rozhodne... hrozně se smály a říkali, že přece já to rozhodnu :) A doporučili mi zůstat a víc si odpočinout. Když si vzpomenu, jak jsem v Čechách musela dělat tyátry s krmením před vážením, aby nás milostivě pediatři pustili po sedmi dnech domů.. děsný. Jedna asistentka se mě ptala, jaký je rozdíl v českém a americkém zdravotnictví, a když jsem řekla, že hlavně v chování personálu, že v Čechách jsou často protivní.. tak ona na to prý "to přece ani nejde, být nepříjemný na někoho, kdo rodí nebo je krátce po porodu" :)

Jsem moc ráda, že jsem rodila tady, až na ten začátek doma to byl celé veskrze příjemný zážitek. Taková třídenní dovolená v luxusním hotelu, ze kterého si člověk na památku přiveze miminko :)

e.