Písečné duny končí na řece Niobrara, na hranici mezi Nebraskou a Dakotou. Za řekou je zase placka. Murdo MacKenzie, jiná náhodná vesnice uprostřed plání. Stavíme, protože děti uviděly odstavenou drezínu a slyšíme nekompromisní požadavek žídit vláček.
Klesáme k řece Bad River. Jedna z nejhezčích krajin, kterou jsme na cestě projížděli. Údolím vede jenom prašná cesta a železniční trať, občas domeček a políčko, ale jinak jenom prérie.
Zde si všimněte supr moderní výbavy, originál kolejnice z roku 1924. Stav trati a rychlost vlaku tomu odpovídaly. Pokud už čtenáře vlaky nebaví, tak brzo bude konec: jen co začnou lesy, železnice skončí.
Hanička v prérii a Hanička v Pierre.
Pierre, hlavní město Jižní Dakoty. Má 13000 obyvatel a menší hlavní město už má jenom New Hampshire. Vypadá to dost legračně - jedna ulice s obchodama a hotelama, na konci hezký parčík a v něm capitol, tedy sídlo guvernéra, parlamentu (vlevo) a senátu (vpravo), za capitolem pár domečků a konec.
U capitolu je horký pramen využitý jako památník dakotským vojákům. Ti pánové jsou opravdu plechoví. Díky horkým pramenům jezero nezamrzá ani v zimě, která tady je půl roku.
Pohled na řeku Missouri, která dělí Jižní Dakotu vejpůl. Na západ od řeky roste tráva, na východ kukuřice.
Z Pierre na východ teda jedeme kukuřicí. To už tak krásné není. Nicméně na samotném východě Dakoty to začíná vypadat jako v Minnesotě, takže mezi lány kukuřice je občas vidět jezero. A tak tady máme první plážové video. První koupání sklidilo u dětí velký úspěch, což nás utvrdilo v tom, že cíl cesty, totiž jezero Superior, je správný.
Žádné komentáře:
Okomentovat