úterý 31. července 2012

Hiawatha Forest

Nejen pobřeží, ale taky vnitrozemí je v horním Michiganu překvapivě krásné. Trochu jako ve Finsku - celkem placka, ale všude krásné divoké lesy, spousta říček, jezírek, bažin. Občas nějaký srub, ale moc lidí tam nežije.
















A taky vodopády. Ty jsou asi nejvděčnějším cílem výletů. Krajina je tu z nějakého geologického důvodu náchylná ke zlomům, takže jich je hodně, i když většinou nijak silných.















Děti to v lese baví, aspoň teda většinou. Využívají všech metod přepravy.














Cílem bývá vodopád, nebo taky jezero uprostřed lesa.




V horním Michiganu žije hodně potomků Skandinávců. Zvlášť Finů. Když si člověk čte jména na schránkách, severské příjmení má každý druhý. Dokonce jsme objevili čistě finský hřbitov. Děti teda nejvíc bavila pumpa, ale mě bavilo koukat, v které generaci přestala být křestní jména finská a začala být anglická. Stalo se tak u dětí narozených zhruba po roce 1900.




A nakonec - už jsme dlouho neměli vláčky. Na hřišti ve vesnici Nahma, na pobřeží toho druhého, Michiganského, jezera. Napříč poloostrovem je to sotva 50 mil.




Žádné komentáře: