z Grand Junction do Denveru - VLAKEM

Vzhledem k Lukáškovu nadšení pro vláčky jsem se odhodlal k jednomu ze svých snů: cestě pravým americkým transkontinentálním vlakem. Americká železnice má, pravda, svá nejlepší léta za sebou, ale to co zůstalo pořád stojí zato. Eva, Honzík a Hanička jeli domů autem a já s Lukáškem jsme se nalodili na palubu expresu California Zephyr ze San Francisca do Chicaga. Přesně v 10:25 odjíždíme z nádraží v Grand Junction, čeká nás 8 hodin jízdy přes celé Colorado.

Snad nikdy jsem neviděl klidnějšího a spokojenějšího Lukáška, než těch 8 hodin ve vlaku. Okamžitě se přilepil k oknu a už na seřaďovacím nádraží komentoval "váček, další váček, stojí váček, duhej váček, není váček, fuč!" a tak to pokračovalo celý den. Brzy jsme se přesunuli do tzv. lounge, což je speciální vagón, kde je bar, otáčecí křesla, obrovská okna a prosklený strop. V loungi jsme strávili skoro celou cestu.

Na zastávce v letovisku Glenwood Springs. Lukášek pozoruje nastupující lidi a protijedoucí vlak.

Po průjezdu Glenwoodským kaňonem jsme si dali  hamburgr v jídelním voze, a pak začala nejkrásnější část cesty, kaňon řeky Colorado pod městem Kremmling. V nejhlubším místě to je několikasetmetrová propast, na dně zamrzlá řeka, trať uprostřed strmého suťového svahu, semtam skalka a tunel. Ještě že je v loungi prosklený strop. Ve Švýcarsku jsme viděli leccos, ale když si vezmu, za jakých podmínek tu trať stavěli (široko daleko jenom pustina a indiáni), železniční divy světa se nacházejí tady.

Zastávka ve městě Fraser v nadmořské výšce přes 2500 metrů, těsně před desetikilometrovým tunelem pod Skalistými horami. Dřív se odsud jezdilo přes hřeben hor (viz řijnová výprava na Rollins Pass - to je přesně to místo), ale dneska už bohužel ne. Tady se jedinkrát za celou cestu Lukášek rozbrečel - náš vagón zastavil přímo před houpačkama a klouzačkama... Do Denveru zbývá 60km vzdušnou čarou a kilometr výškového rozdílu, vlaku to trvá 2 hodiny (autem to není o nic rychlejší). Trať se vine desítkami tunelů, mostů a náspů přes hluboká údolí až na předměstí Denveru. Neuvěřitelné dílo.

V Denveru, po osmi hodinách cesty, se Lukášek tváří, že rozhodně zůstaneme ve vlaku až do Chicaga. Pomáhá jenom slib, že z nádraží domů pojedeme tramvají a ze zastávky tramvaje autobusem.

Dneska, s měsíčním zpožděním, dávám fotky na web, Lukášek mě pozoruje a vykládá něco o tom, že Lukášek do vláčku. Příští rok ho asi vezmeme transsibiřskou magistrálou :-)