Už jsme o tom zázraku jednou psali: z území o rozloze 4x6 mil se během let 1890-1950 vytěžilo víc zlata, než za zlaté horečky na Aljašce i v Kalifornii dohromady. Jde o naleziště zvané Cripple Creek, asi 80 mil na jihozápad od Denveru. Jednou na jaře jsme jeli náhodou okolo, tentokrát jsme se tam vypravili cíleně.
Je to vlastně jeden velký kopec zvaný Battle Mountain, celý revír leží v nadmořské výšce kolem 3000 metrů. Zlato objevil jistý Bob Womack (že by Vomáčka?) v roce 1890, claim prodal v hospodě v Colorado Springs za 500 dolarů a do deseti let žilo na náhorní plošině 30000 lidí pracujících v 500 dolech. Zlatá horečka vydržela poměrně dlouho, Cripple Creek bylo nejbohatší naleziště v Americe. Poslední hlubinné doly zavřeli v 50. letech. Zajímavé je, že veškeré prospektorské pokusy na okolních kopcích skončily bez sebemenšího úspěchu - celé bohatství bylo dílem jediné dávné sopky. Na obrázku dole je bývalé město Goldfield a hustá síť železnic, která protkala všechny okolní stráně.
Kus železnice obnovili a jezdí po ní parní vláček. Na druhém obrázku kluci "židí lanovku".
V 50. letech sice zavřeli všechny šachty, ale to nebyl konec těžby. Roku 1994 dostali těžaři povolení, aby kopec rozebrali. Doslova do posledního kamene. Vznikl povrchový důl, který dodnes sežral zhruba půlku toho kopce a brzy zřejmě sežere i ten zbytek. Denně prý vytěží 1500 uncí zlata, což je při dnešních cenách asi tak $2500000. Štestí je, že jim zakázali odtěžit ty historicky nejcennější části, takže na okraji revíru lze dodnes obdivovat zbytky staré techniky.
Dodnes se konají prohlídky v dole znaném Mollie Kathleen, pojmenovaném po ženě, která si údajně někdy na konci 19. století vysoudila právo, že jako žena smí vlastnit důl. V 50. letech jej vyklízeli s tím, že se z něj stane muzeum. Zbyla tak spousta původního zařízení: do dolu se jede originálním dvoupatrovým důlním výtahem, takovou tou klecí o půdorysu asi metr čtvereční, kam se má vejít 9 horníků nebo 6 turistů, v dole jsou k vidění funkční vrtačky, kombajn a důlní vláček na stlačený vzduch. To všechno nám ukázali na desátém patře, tedy 1000 stop pod zemí. Hanička sice ještě nebyla na čtyřtisícovce, ale zato už byla 300 metrů hluboko.
Žádné komentáře:
Okomentovat