Výlet dva týdny nazpátek. V sobotu jsem vzal kluky na jedno z mnoha coloradských zlatých nalezišť. Dopoledne jsme začali štolou Phoenix Mine u města Idaho Springs. Trochu jsem se bál, co na to budou kluci říkat, ale uklidňoval jsem se, že vevnitř určitě bude nějaký vláček, který je zabaví. Dopadlo to jinak - když se v dálce objevilo denní světlo, tak se Lukášek rozbrečel, že nechce ven, že chce do tunelu :-)
Štola je sice krátká, ale zajímavá - celá jedna stěna se třpytí drobnými kousky zlata. Zlatá žíla je v těch místech široká víc než metr a půl a údajně nadprůměrně bohatá. Průvodce tvrdí, že to nejde odtěžit, protože by jim to spadlo na hlavu.
Před štolou teče potok, do kterého posílají návštěvníky rýžovat zlato. Historka říka, že v potoce jsou vyplavené droboučké zlaté šupiny z hald ze všech dolů, které jsou v tom údolí. Něco na tom asi bude, protože písek se třpytí mnohem víc, než v běžném potoce. Ale na zbohatnutí to asi nebude. Kluky každopádně rýžování bavilo, velká zábava je kupříkladu vylití obsahu rýžovací pánve na tričko, ale ještě víc je bavil vrak traktoru, který stál hned vedle potoka.
Opuštěné doly v okolí Idaho Springs.
Obědváme u parní mašinky v centru Idaho Springs.
Odpoledne jsme vyjeli na kopec na zlatonosné naleziště Central City. Cestou nás chytla parádní sněhová bouře. Na obrázku jsou, jak jinak, zbytky jednoho z mnoha dolů.
Zatímco kluci spali, projeli jsme kolem hřbitova z dob zlaté horečky v druhé polovině 19. století. Velká část hrobů uvádí věk kolem třiceti let.
O Central City se říkalo, že to je nejbohatší čtvereční míle na světě. Kolem roku 1860, když zlatá horečka vypukla, to možná byla i pravda.
Ale ne dlouho. O třicet let později a sto mil jižněji se našlo zlata ještě víc - v jednom jediném kopci ho prý bylo víc než na celé Aljašce dohromady. O Cripple Creeku napíšu zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat