V prvním fotbalovém příspěvku jsem začínal tím, že skóre Denver Broncos je 1 výhra a 4 prohry, ale po pár týdnech s novým quaterbackem je všechno jinak. Stav je 5-5 a všichni jsou nadšení, že se ještě možná dostaneme do play-off. Nový quaterback Tim Tebow je svérázná postava. Každý rozhovor začíná slovy "děkuji mému spasiteli pánu ježíši kristu", což ani v téhle zemi není moc normální, a pokračuje třeba "a taky svým spoluhráčům, že mi věřili, že nakonec vyhrajem" - kdo umí anglicky a tuší o čem je řeč, ať si pustí třeba tohle :-) a nebo cokoliv jiného tady (na to, že zatím odehrál pět a půl zápasu, je 500 videí docela slušný výsledek). Patrně díky jeho pobožnosti se z Tebowa stal národní fenomén a momentálně asi nejdiskutovanější postava celého amerického fotbalu. Přitom vlastně nijak slavně nehraje, ale má obrovské štěstí, což si zřejmě mnozí vysvětlují jinak.
Občas chodím na fotbal do Magnetu. Docela jsem si tu hospodu oblíbil a někteří místní si mě už pamatují. Většina podniků v okolí, zejména kolem univerzity, jsou velké neosobní bary se spoustou číšníků, velkoplošných televizí a izolovaných stolků, ale Magnet ne. Magnet je malý, v podstatě rodinný, televizí tam je jenom pár a všechny hrajou cokoliv co zrovna hraje Denver, obsluhu zařizuje jedna barmanka za barem, kolem kterého sedí všech patnáct, posledně možná i dvacet hostů, kromě těch dvou co zrovna hrají kulečník. Hosti se znají, fandí a komentují zápas společně. Když jsme otočili skoro prohraný zápas v Miami, kde jsme ještě 5 minut před koncem prohrávali 15:0, načež Tebow pár vteřin před koncem vyrovnal tím, že sám doběhl pro dvoubodovou konverzi, kolovala zelená, a když v prodloužení kopli vítězný gól, kolovala oranžová, barva našich dresů. Při posledním zápase zase při touchdownu rozdávali jello shots, želé s kdovíjakým alkoholem - ještě že Denver těch touchdownů za zápas moc nedá - , a protože to bylo večer, bar nechal pro své hosty zadarmo přivézt housky s masovýma kuličkama. Takže rád oželím, že za tři dolary tu točí jenom Budweiser, zatímco u školy se dá za tři dolary pořídit i dobré pivo.
Americký zvyk sedět na baru je velmi příjemný. I když člověk přijde sám, má nějaké sousedy, takže není těžké se dát do řeči, zvlášť když jde o sport. Do Magnetu samozřejmě chodí dost svérázné postavy. Například naposled jsem seděl vedle jednoho chlápka, který když z mojí angličtiny poznal, že nejsem místní, tak se mě hned zeptal, jestli jsem křesťan. Trochu mě to zarazilo, ale řekl jsem, že jo, ale že do kostela nechodím, tak řekl, že to nevadí, že hlavně že nejsem muslim, že těch už tady mají až až. A když pak Tebow zase minutu před koncem otočil zápas a já to komentoval, že ten člověk má neuvěřitelné štěstí (což má), snažil se mě přesvědčit, že jenom tím štěstím to nebude.
A aby to nebylo jenom o fotbale a o pivu, tak můžu zmínit, že minulý pátek jsem vyrazil na hokej, na slavnou NHL. Jakýkoliv jiný sport je v Americe o poznání méně populární. Zatímco o fotbale se baví všichni všude, hokej většinou začne být téma až když se dostanou do play-off. Stadion byl plný tak ze dvou třetin, atmosféra žádná. Oba týmy hrály moc pěkně, to je pravda, ale když je na stadionu ticho, není to ono.
Žádné komentáře:
Okomentovat